Žítkovské bohyně

Příběh žítkovských bohyní je skutečností inspirovaný příběh rodu žen, které byly obdařené výjimečnými schopnostmi – uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Proto jim místní říkali bohyně a šplhali za nimi do strmých svahů Bílých Karpat. Vyhledávali je po věky a jejich sláva se nesla daleko za hranice Moravy. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však kvůli nepříznivým životním okolnostem nemohla naučit, místo toho vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci 90. let 20. století objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele – její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských vědem, které v nejstarších dokumentech sahají až k čarodějnickým procesům, a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…