Bílý pramen

V německém názvu Aše se připomíná popel. Dějiny jejího předurčení se málem naplnily, ale naděje žije dál…
V nejzápadnějším výběžku našeho státu, který se k českému území přidružil jako jeden z posledních cípů,
odjakživa hospodařili téměř výlučně sudetští Němci. Pro Čechy z nížin byl příliš drsný. Hedvika Wunderlich
z obce Wernersreuth – dnešního Vernéřova u Aše – ho přesto miluje s vroucností dospívající dívky, jelikož přes
veškeré ambice cítí, že krajinu dětství zradit nelze. Nadaná dívka si sice ve snaze dát sbohem vesnické malosti
troufá jako žádná jiná žena z jejich statkářského rodu, ale právě svou zaťatostí si koleduje o potíže. A v čem ji
nepřibrzdí truchlivě patriarchální poměry, odtažitý otec i nevhodný ženich, to posléze dokoná dubová palice
velkých dějin mezi osudovými léty 1914 a 1945. Palice, která si obzvlášť zasedla na obyčejné lidi a roztlouká
jejich naděje bez ohledu na to, nakolik se sami provinili touhou žít líp. 
Působivě syrová prvotina ašské rodačky vzdává hold rodné hroudě i lidem, kteří bývali její solí. Tak málo se
tady dá získat – a tolik ztratit, ale jedině úcta k historické paměti to snad konečně změní.